Vloni bylo jasno, že svět bude každý den lepší. Opíjeli jsme se optimismem a o finanční krizi mluvilo jen pár mluvků, o kterých se říkalo, že jsou blázni.

On se asi Vašek Klaus naklonoval, že každý národ měl svého optimistického vůdce. Letos je to jinak, každé noviny zápasí v neviditelném závodu o černější vizi zítřka. Jako kdyby nevěděli, že co se přeje, to se taky splní. Takže nás čeká divoké jaro, studené léto a Vánoce o chlebu a kroupách. Asi tak by si to všichni novináři přáli.

Přirozený proces přírodní a ekonomické selekce pokračuje, jen se toho tentokrát bude muset změnit trochu víc. A bude to bolet. Pojďme si do sebe tedy taky říznout, ať to máme pěkně za sebou.