On se asi Vašek Klaus naklonoval, že každý národ měl svého optimistického vůdce. Letos je to jinak, každé noviny zápasí v neviditelném závodu o černější vizi zítřka. Jako kdyby nevěděli, že co se přeje, to se taky splní. Takže nás čeká divoké jaro, studené léto a Vánoce o chlebu a kroupách. Asi tak by si to všichni novináři přáli.

Přirozený proces přírodní a ekonomické selekce pokračuje, jen se toho tentokrát bude muset změnit trochu víc. A bude to bolet. Pojďme si do sebe tedy taky říznout, ať to máme pěkně za sebou.

Všichni vědí, že plyn zase pustí. Rusko není zrovna v kondici, aby přežilo delší dobu bez peněz. A jak známo, jedno mají komunisti ještě radši, než maminku. A to jsou valuty. A z plynu je valut ještě docela dost, i když už to teda bylo i lepší. A Putin udělá všechno pro to, aby to zase lepší bylo, jinak zase přijde hlad na širou matičku Rus.

A Evropa? Zase do prosince usne na vavřínech energetické bezpečnosti, Slovensko nastartuje Jaslovské Bohunice a příští rok v lednu nám bude zase zima. Jen doufám, že naše vláda napumpuje do zásobníků dost plynu, aspoň do února.

Všichni věděli, že na dluh se dlouho jet nedá, a přesto na dluh jeli. A teď si jako správná antidepresiva nasadili ještě větší dluhy. Všimnul si vůbec někdo, že Rakousko se přes noc proměnilo v zemi, kde se její zadlužení zvedlo na trojnásobek toho, co za rok vyprodukuje, jenom tím, že se stát zaručil za všechny bankovní vklady? A nikoho nezajímalo, kde by na to Rakousko jako vzalo, kdyby mělo všechny střadatele vyplatit.

Jak řekne každej rozumnej pojistnej matematik – nekonečně vysoká pojistka neexistuje. A každá pojistka má svou cenu a každá pojistka je ve finále ziskovej kšeft.

Vlády budou lít naše peníze do všech otevřených kanálů a efekt to nepřinese žádnej. Prostě, co vymřít má, stejně vymře, jde jen za cenu, kterou zaplatíme za smrtelné křeče. A v Evropě a Americe určitě vysokou. V Asii nás to tolik bolet nemusí, tam si to vždycky stejně pořešili nějakou asijskou cestou.

Žádný předsevzetí. Nikdo neví, co bude v březnu. Ale snad to nebude oranžové prasátko v růžovém svetříku a Matějskou poutí za zády u kormidla vlády.

Ale máme jeden ostrůvek jistoty a stabilního růstu, který ani Čína neviděla. Pokud si chcete spravit náladu a uvidět články o tom, jak se nějaké země dnešní globální průšvih vůbec nedotkne, tak doporučuju číst SME. A pokud vám přijde článek málo optimistický, dejte se do komentářů. Takové odpojení od reality se nevidí často.

Jak říká jeden kamarád „Linku ať seřizujou eskáčka, já budu sedět v kanclu a řídit je.“

Kdo si dnes přečte noviny, musí být zmaten, když potom vidí realitu ekonomické krize v Metropoli, kde to vypadá, že se o poslední pořádný lyže strhne hromadná bitka. Nevím, proč všichni říkají, že je tržní hospodářství, když mou velikost stejně nemaj, jako to bylo za komančů. Jen reklamy jsou chytřejší.

Tak… A mám za sebou první příspěvek a budeme pokračovat příště.

Můžete se podívat i na můj další blog o Human Resources Management.